Jak je na tom Česká republika v oblasti bezpečnosti? Umíme využít svůj potenciál při vyjednávání a uzavírání strategických partnerství?

Na konferenci Bezpečná země = atraktivní partner budou nejen na tyto otázky odpovídat bezpečnostní odborníci, bývalí velvyslanci, vysocí státní úředníci, akademici nebo pracovníci neziskového sektoru. Naše letošní druhá konference se koná 8. října 2020 od 9:30 v Poslanecké sněmovně PČR ve spolupráci s Konrad-Adenauer-Stiftung v České republice. ?

Konference je členěna do tří panelů. Ve dvou z nich vystoupí odborníci z různých oblastí, třetí panel bude složen z tří politiků z různých sněmovních stran, kteří dlouhodobě pracují na zahraničně-bezpečnostních otázkách svých stran.

1️⃣ Bezpečnost. V posledních letech jedno z nejvýraznější společenských témat. Média a politice ho zmiňují velmi často. Ale víme o bezpečnostní situaci v České republice dost?
V rámci prvního panelu naší konference vystoupí Veronika Víchová z projektu Kremlin Watch, bývalý ředitel Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) Dušan Navrátil nebo Jan Paďourek z CEVRO Institutu.

2️⃣ Následovat bude diskuse o strategických partnerstvích České republiky. Dáváme dostatek prostředků na obranu? A proč neplníme závazky, které jsme dali při vstupu do NATO?
V panelu vystoupí generál Petr Pavel, ředitel Odboru zahradničního Pražského hradu Rudolf Jindrák, Tomáš Kopečný z Ministerstva obrany a Tomáš Pojar z Vysoké školy CEVRO Institut.

3️⃣ Odpolední část bude věnována politické diskusi právě o naplňování našich závazků. V diskusním panelu vystoupí Jaroslav Bžoch, místopředseda Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny za hnutí ANO, Pavel Žáček, místopředseda Výboru pro bezpečnost za ODS a Vít Rakušan, člen Zahraničního výboru i Výboru pro bezpečnost z hnutí STAN.

Právě o těchto tématech bude naše konference Bezpečná země = atraktivní partner.

Registrovat se můžete zde.

Program najdete tady.

Těšíme se na vás!

Michaela Matoušková je kromě členky Správní rady Institutu moderní politiky iSTAR také starostkou Řečan nad Labem a členkou předsednictva hnutí STAN. Co vnímá jako základní úkoly pro politický institut? Co vše se skrývá v názvu “iSTAR”? To se dozvíte v následujícím rozhovoru.

 

Co je cílem nově založeného institutu?

Cílem institutu je najít odpovědi na otázky, které trápí naši společnost a jejich vyřešení je nutné pro další směřování politiky státu v několika základních směrech. Dále jde o propojení odborné veřejnosti, politiků a dalších participujících osob na řešení konkrétních témat a nalezení středových liberálních řešení, ke kterým se iSTAR hlásí.

Kterým tématům konkrétně by se podle vašeho názoru měl institut věnovat?

Institut by se měl věnovat všem důležitým tématům, které v danou dobu nejen rezonují laickou i odbornou veřejností jako témata nezodpovězená či problémová, ale měl by se zaměřit i na předvídání možných disparit a problémů v budoucích letech. V současné době jsou to témata reformy školství, klimatické změny, důchodová reforma či daňový systém. V budoucích letech bude vhodné se věnovat např. problematice sociální práce a stárnutí obyvatelstva, problematice zdravotnictví a jeho nejen udržitelnosti, ale především rozvoje, nebo např. výzkumu a vědě v kontextu rozvoje průmyslu a obchodu.

Proč název iSTAR?

Na název se lze dívat z několika úhlů pohledu. Písmeno „i“ vnímám např. jako zkratku slov, např.: „i“nformační tok, ze kterého budou vybrána důležitá témata a nalezena řešení, řešení by měla být „i“nteligentní a ve svém výsledku reagující na potřeby ve společnosti. Od iSTARu očekávám také nalézání „i“novativních řešení. „STAR“ pak je označení jednak zkratky zakládajících Starostů a nezávislých, ale může být také STARtem nových přeměn a řešení. V institutu se musíme také poSTARat o nalézání vhodných témat a součástí všech těchto jednání je i skupina STARostů a dalších osobností, které vedou obce a města a mohou přímo aplikovat do společnosti některá nově nalezená řešení či doporučení.

Jak byste definovala středovou politiku? 

Středovou politiku vnímám jako politiku chytrých a koncepčních řešení. Dle mého názoru není možné na každý ojedinělý případ aplikovat pouze pravicové nebo pouze levicové řešení. Je nutností, aby se při hledání řešení dívalo na problém detailněji, ve všech souvislostech a možných dopadech. Na ten který případ může být vhodnější řešení více levicové, na jiný více pravicové. Pro mne je proto středová politika politikou rozhodnutí, která mají ten nejvhodnější dopad na celou společnost a jsou systémovým řešením, kdy umí zároveň řešit možné skupinové rozdíly.

Jak by podle vás měla Česká republika vypadat za 5 či za 10 let? 

Společnost není rozdělena na dvě skupiny. Lidé dokáží respektovat názorovou různost. Občané umí využívat kritického myšlení a umí rozpoznat informace od desinformací. Lidé mají důvěru v politiku a její představitele, neboť v politice platí morální hodnoty a etika je samozřejmou součástí jak politické scény, tak mezi obyvateli. Lidé vnímají volby jako svou občanskou výhodu, nikoliv povinnost. Každý občan je plně odpovědný za své počiny a svou budoucnost. Na politické scéně je potlačen populismus a extremismus a jsou přijímány zákony se systémovým řešením. Lidé i firmy mají jistotu budoucího vývoje, neboť zákonné normy jsou jasně čitelné, často se neměnící a je zaručena spravedlnost a právní jistoty.

Jaká je pro vás hlavní motivace být v politice? 

Mojí motivací být v politice je pracovat na tom, aby Česká republika za 5 či 10 let byla taková, jak jsem ji nastínila ve své vizi – v předchozím bodu. Nechci na současnou situaci v ČR jen „kafrat“, ale chci se pokusit ji začít měnit tak, aby lidé pochopili, že politika je tu pro jejich potřeby a politici pochopili, že jsou tu pro občany ČR.

Jan Farský je předsedou poslaneckého klubu STAN v Poslanecké sněmovně a 8 let byl starostou města Semily. V současné době působí také jako člen správní rady našeho Institutu moderní politiky iSTAR. V krátkém rozhovoru s ním se dozvíte, v čem vidí potenciál naše think-tanku, proč je v politice nebo jak by měla Česká republika vypadat za několik let.

Co je cílem nově založeného institutu?
Definovat středovou politiku, dát dohromady různé názory a přístupy a pořádně je promyslet a prodiskutovat.

Kterým tématům konkrétně by se podle vašeho názoru měl institut věnovat?
Vzdělání, životní prostředí, spravedlivá společnost, možnosti úspěchu, meziregionální rozdíly, průmysl 4.0 atd.

Proč název iSTAR?
Je to něco jako hvězda a iPhone dohromady.

Jak byste definoval středovou politiku?
Politiku bez extrémů, s vizí. Ne politika ode zdi ke zdi. Konsensuální, ne rozporná.

Jak by podle vás měla Česká republika vypadat za 5 či za 10 let?
Za 5 nebo 10 let se v podstatném příliš nezmění. Snad budeme mít kvalitnější vzdělání, snad budeme chránit lépe půdu a vodu.

Jaká je pro vás hlavní motivace být v politice?
Být prospěšný.

Vzdělaná společnost, velmi bohulibé téma, řešené celých 30 let od zrušení vedoucí úlohy KSČ. Leccos se zlepšilo, máme mnoho vysokých škol, některé s geniálními studujícími, kteří stačí absolvovat pětileté studium za 2 roky. Ale problematika školství, škol, kde by mělo býti vzdělávání rozvíjeno a o něj pečováno, se řeší mnoho let, celkem s 19 ministry školství, v průměru jeden ministr „sloužil“ 1,58 roku. Řeší se s většími či menšími mírnými posuny správným směrem a kroky, krůčky zpět.

Vzdělaná společnost bylo také tématem semináře Institutu moderní politiky iSTAR, který založilo naše politické hnutí STAN, prvním počinem tohoto institutu byl seminář o vzdělané společnosti, konaný v Národní technické knihovně v Praze, 29.3. 2019.

Přednášelo zde mnoho odborníků, rektor MU Mikuláš BEK, Jiří DRAHOŠ a Lenka ŠTĚPÁNOVÁ z České středoškolské unie. Inspiraci pro naše školství přednesli velvyslanci Norska a Finska.

Ale i v našem Královéhradeckém kraji je základní škola, která může býti inspirací pro další základní školy. Navštívil jsem základní školu, která sídlí v Dobřanech v Orlických horách. Žáci této školy navštěvují školu s radostí, nenudí se v ní a letní prázdniny jim připadají dlouhé, prostě se těší na další školní rok a současně mají tito žáci i měřitelné úspěchy. Mají úspěchy měřené v rámci ČR, prostě vyhráli „nevyhlášené mistrovství Republiky“. Řečeno odborně, byli skvěle hodnoceni v testech mezinárodního šetření PISA 2015. Vyhráli ve 3 disciplínách a ve čtvrté byli druzí.

Politické hnutí STAN “vyznává” zásadu o subsidiaritě, tzn. problémy řešíme tam, kde je můžeme vyřešit, tzv. “od spoda”. Takto se k tomu postavil i pan ředitel ZŠ Jan GRULICH a za 13 let se může pochlubit nespornými úspěchy. Jistě si nemyslí, že má patent na řešení problematiky školství, ale proč nezačít právě podporou úspěšné základní školy. Vždyť STAROSTOVÉ a NEZÁVISLÍ “vyznávají” zásadu, že má být podpořen právě ten, kdo si významnou podporu zajišťuje sám, se svými učiteli.

Nyní škola TRIVUM PLUS v Dobřanech, prochází rekonstrukcí. Během rekonstrukce školy, vyučování probíhá v náhradních prostorách motokrosového závodiště. I v těchto podmínkách jsou žáci spokojeni, méně už hygienik, který panu řediteli mnohé „vytýká“. Neměl by být spíše odměněn, alespoň pochválen, že zajistil náhradní prostory pro žáky a žáci jsou spokojeni? Nejsem starostou Dobřan ani rodičem, který má své děti v ZŠ Dobřany, právě proto mohu tuto školu chválit a vzdávat jí obdiv. Podporu této škole můžeme vyjádřit svým obdivem, případně návštěvou

Dámy starostky a páni starostové, radní a zastupitelé obcí a měst, pokud se chcete inspirovat základní školou, tam kde to tzv. „funguje“, objednejte se u pana ředitele Grulicha.

Mně se věnoval i v pátečním odpoledni, s lehkostí a úsměvem mi odpovídal na všechny položené otázky.
Toliko krátký report o dobré praxi základní školy TRIVIUM PLUS, kterou se může pochlubit malá obec Dobřany v Orlických horách. Více o škole se můžete dozvědět na www.trivium.cz.

Mimochodem tato obec má méně obyvatel, než je počet žáků této základní školy.

Ing. Miroslav SAZEČEK

 

Zdroj fotografie: www.ziveobce.cz

Věslav Michalik, úspěšný starosta obce Dolní Břežany, je jedním z členů správní rady Institutu moderní politiky iSTAR. Zajímá vás, co je cílem institutu, jak vznikl jeho název nebo kde vidí Věslav Michalik Českou republiku za několik let? I to se dočtete v následujícím rozhovoru.

Co je cílem nově založeného institutu?

Dívat se na praktické politické otázky bez stranických předsudků. Hledat jejich řešení pro 21. století. Formulovat centristickou a pragmatickou politiku, kterou se může hnutí STAN inspirovat.

Kterým tématům konkrétně by se podle vašeho názoru měl institut věnovat?

Vzdělání jako zdroj budoucí prosperity, hospodářská politika v kontextu revolučních technologických změn, klimatická změna a její politické důsledky, kvalita života stárnoucí populace, mezinárodní postavení Česka

Proč název iSTAR?

Protože ho vymysleli mladí lidé, kteří ho vedou. Malé i by mělo znamenat, že institut bude k politice přistupovat inovativně. STAR protože se jedná o institut založený hnutím Starostové a nezávislí.

Jak byste definoval středovou politiku? 

Jako politiku zdravého selského rozumu.

Jak by podle vás měla Česká republika vypadat za 5 či za 10 let? 

Za pět let se toho moc udělat nedá. Za deset už něco ano. Za patnáct let to je určitě vidět. To je moje komunální zkušenost. Takže za 5 let by měla mít slušného prezidenta a stabilní vládu. Za deset let by měla mít vytvořeny infrastrukturní a institucionální předpoklady pro budoucí prosperitu založenou na využívání špičkových technologií. A za 15 let by měla tu budoucí prosperitu zažívat.

Jaká je pro vás hlavní motivace být v politice?

Je lepší se snažit měnit to, s čím člověk není spokojený, než jen nad tím mávnout rukou a dívat se, jak totéž dělají jiní.

Kolik skutečných státníků se během dlouhých českých dějin ocitlo v čele naší země? A jak se vlastně poznají? Jistě by se dalo najít mnoho různých kritérií, ale tím nejzákladnějším je bezesporu jedno – přítomnost vize. Plány přesahující krátkodobý horizont, myšlenky nelimitované přítomnými hranicemi možného. Zkrátka umění vidět dál. Za meze dané volebním obdobím, jedním desetiletím či životem své vlastní generace.

A takové osobnosti jsme měli ve svém čele vždy v těch obdobích, která jsou dějinami hodnocena jako výjimečná. Přemyslovské Čechy se skvělou koncepcí vládnoucího rodu, s jasnou vizí. Vládnutí s vědomím toho, že je nutné čerpat zkušenosti a inspiraci od zahraničních specialistů v různých oborech, opřít prosperitu státu o lidi disponující znalostmi, dovednostmi a moderními vědomostmi. Karel IV., panovník, jež na nezanedbatelný čas definoval naši zem jako skutečný, ne jen geografický střed Evropy, opíral svou dlouhodobou koncepci o vzdělání. Jím založená univerzita přečkala veškerá dějinná úskalí, se solidní pověstí, až do dnešních dnů.  Marie Terezie, osvícená inovátorka a zakladatelka čitelné a efektivní státní správy, začala své tažení za moderní monarchii důkladnou reformou školství. Investovala tak do budoucnosti, výsledky své snahy mohla sama konzumovat jen z malé části. Přesto si byla vědoma zásadního významu vzdělané populace pro další rozvoj mocnářství. Pro jeho konkurenceschopnost, obranyschopnost, jednoduše životaschopnost v měnícím se světě. Z „moderní“ éry je samozřejmě nutno vzpomenout Masaryka, ideově zakotveného státníka, tak odlišného od dnešních krátkozrakých prospěchářů. I on nutil tehdejší politické elity vnímat potřebu vzdělaného národa. Pověst a společenská prestiž učitelů už nikdy nedosáhla takové úrovně, jakou měla právě v masarykovském Československu. A Masarykův výrok „Vzdělání není pouhým nashromážděním jednotlivých vědomostí, jako těstem není mouka, voda, sůl, kvasnice dohromady naházené“ svědčí o tom, jak jednoduše a přesně dokázal TGM formulovat složité věci. Jako třeba tu, že vzdělání nespočívá a nesmí spočívat jen v kupení vědomostí bez ladu a skladu, bez ambice umět dané aplikovat, provázat s konkrétní dovedností či užitečným návykem. Bohužel měl Masaryk na uskutečnění své vize chytrého a hodnotově orientovaného státu zatraceně málo času. Dlouhá desetiletí totalitního shrbení a devastace pozitivních tradic nás z nastolené cesty odvedla. A jak se ukazuje v dnešních dnech, v době plné falešných proroků a laciných marketingových triků, nepovedl se nám restart ani po roce 1989. Nevyužili jsme jedinečné atmosféry, kdy byli lidé připraveni na skutečné strukturální změny. Ekonomická reforma se neopřela o dva základní pilíře – právní prostředí a důkladnou reformu vzdělávacího systému. Ten měnil zásadně svou formu, objevily se nové typy škol, noví zřizovatelé, nové vzdělávací modely (to vše umožnilo vznik některým pozitivním výjimkám současného nedobrého stavu), ale nezměnilo se základní paradigma, jednoduše řečeno – nezměnil se obsah. V dnešní české společnosti zůstala škola institucí, kam se musí, kterou je nutné přetrpět a pak, konečně, se vrhnout do skutečného života. Přitom škola, nikoliv jen dnes, ale kdykoliv v dějinách, je jeho součástí. Učení je nejpřirozenějším procesem každého člověka, zvědavost a její ukojení, potřeba zvládat a osvojovat si nové vědomosti, dovednosti, návyky a postoje, to je vrozené každému člověku. A na okolním světě, na systému, který nastavujeme my sami, je jediné a přitom tolik složité poslání – tu přirozenou potřebu, chuť a touhu učit se, dítěti či mladému člověku nezkazit, nevzít mu ji. Pokud se podíváme pravdě do očí, tak přesně to ve svém důsledku český vzdělávací systém dělá. Jako by plánovitě ignoroval, že motivace strachem a trestem je vždy až extrémním instrumentem, nikoliv běžnou výbavou. Motivace je složitou směsí mnoha faktorů, jedno pravidlo však funguje takřka univerzálně – co nám jde, nás i baví. Tam, kde zažijeme úspěch, máme chuť a potřebu ho zažít znovu. Jako bychom nepochopili, že tohle všechno je mnohem důležitější než veškerá moderní vybavenost učeben. Že frontální, nudný, do sebe zahleděný výklad se dá dělat s křídou v ruce stejně chybně jako s interaktivní tabulí v zádech. A naopak – kantor jen s tužkou či křídou, ovšem otevřenou myslí a zacílením na své žáky, na jejich vtažení do celého toho kouzelného procesu, dokáže doslova zázraky. Ale kde takového učitele vzít? A kde se takový učitel v našem systému může vzít? To jsou dvě zásadní otázky vytvářející začarovaný kruh. V zemi, kde je prestiž učitele velmi nízko, kdy absolvent pedagogické fakulty nastupuje za nejnižší příjem mezi všemi vysokoškoláky, je lákavost této profese logicky mizivá. I proto se často na pedagogické fakulty dostávají lidé, které své studium berou nikoliv jako cestu za vysněnou profesí, ale jako poslední volbu, případně jako výtah k jiné pozici vyžadující akademický titul. Tomu často odpovídá i motivace studentů pedagogického směru, ta je v průměru nesrovnatelně nižší než u jiných, společensky prestižnějších vysokoškolských oborů. A rozjetý vlak se řítí dál. Pedagogické fakulty často přizpůsobují své kurikulum aktivitě a potenciálu svých (mnohdy demotivovaných) studentů. Neexistuje reálný tlak zespoda na zvýšení kvality výuky, na přizpůsobení se nové době. A z fakulty odejde učitel bez prestiže, vlastního pocitu spokojenosti, bez patřičné motivace a chuti do náročné práce. A takový nemůže mít motivované, radostné a po vzdělání toužící žáky. Samozřejmě se dopouštím zobecnění, samozřejmě máme i v České republice úspěšné studenty napříč obory, stejně jako skvělé, ojedinělé a neuvěřitelně nadšené učitele. Smutným faktem ale je, že je to systému navzdory. Politické elity už 30 let selhávají v tom, aby zajistily pedagogům dostatečné ohodnocení. To jistě není samospásné, ovšem přetíná se tím kruh. Voda v hrnci začne vřít. Do systému vlétne nový impuls.  A taková energie přinese konečně poptávku po skutečném zemětřesení. Po školství, které bude vnímat dynamický svět 21. století. Svět ještě před krátkou dobou nepředstavitelně rychlých a překotných změn. Svět, kde nestačí umět vyjmenovat Májovce, Lumírovce a časově zařadit paleolit. Svět, kde je podmínkou návyk celoživotního učení. Škola, která naučí lidi se učit, vzdělávat se po celý život. Škola, která bude chápat, že kompetence pro život ve 21. století se nenajdou v rukou psaných poznámkách pana učitele, jenž si v osmdesátých letech připravil pro nás. Škola, která bude umět poskytnout pevnou a s jasným záměrem vybranou vědomostní bázi doplněnou konkrétními dovednostmi, návyky a uměním vytvořit si vůči světu kolem nás kritický, o fakta a ověřené informace opřený postoj.

Vzdělání je totiž klíčem. Klíčem k ekonomické prosperitě, ale i demokratickou pojistkou. Diktatura a totalitní režimy potřebují indoktrinované loutky, pologramotné závislé otroky. Svobodná společnost vyžaduje vzdělání, konkurenci schopných, zdravý kvas, ze kterého vzejde zdravý růst. Vzdělání nás chrání. Poskytuje nám stabilitu, ukazuje vlastní kořeny, chápání naší kultury a tradic. Dá pochopit rozdíl mezi vlastenectvím a ukřičeným národovectvím. Dává kontext. Souvislosti. A to je v globálním světě zásadní.

Pokud skutečně chceme, aby bylo líp, pokud skutečně chceme, abychom se z montovny Evropy stali místem, kde se budou rodit patenty, vynálezy, kde bude pulzovat tep dnešní doby, pak musíme změnit náš vzdělávací systém. Do té doby jsou ty hezké věty o moderním státu, byť třeba z úst premiéra vlády, pouhými řečmi.

Text byl zpracován pro časopis The Business Soirée.

Převzato z www.vitrakusan.cz.